I přes počáteční obavy musím říct, že jsem se hned po příjezdu do Clemsonu cítil jako doma. Lidé zde byli milí, ochotní a hlavně trpěliví s mou angličtinou. V tomhle ohledu si velkou chválu zaslouží organizátorka celého letního programu Courtney, která se své úlohy zhostila více než dobře.
Po úvodním, přátelském setkání nás, účastníků letního programu, jsme byli rozděleni do jednotlivých výzkumných týmů. Po více než dva měsíce jsem pracoval v týmu Dr. Foulgera, čítající asi deset doktorandů. I zde panovala přátelská atmosféra. Kromě toho jsem měl tu možnost pracovat ve špičkově vybavených laboratořích a absolvovat výcvikové kurzy ohledně elektronových mikroskopů (SEM, TEM).
Výstupem mé desetitýdenní práce bylo sepsání závěrečné laboratorní zprávy a tzv. Poster Session, kde všichni účastníci programu, včetně mě, prezentovali své výsledky. Cenu za nejlepší plakát jsem sice nezískal, ovšem nutno říci, že má angličtina se zlepšila o 100 % (jak jeden z mých kolegů věcně poznamenal).
Kromě práce v laboratoři bylo v rámci programu naplánováno několik akcí, společných obědů či aktivit. Za zmínku stojí návštěva firmy s optickými vlákny či planetária a observatoře ve Furmanu, kde jsme si mimo pozorování hvězd vyslechli přednášku místního astrofyzika o supernovách.
A na závěr bych vyzdvihl samotný Clemson a okolní krajinu. Osobitý ráz města podtrhují velkolepé univerzitní cihlové budovy skloubené s několika parky či náměstíčky. Úchvatné panorama a prostředí vhodné pro relaxaci poskytuje ohromná botanická zahrada. Milovníci vodních radovánek by jistě vzali za vděk obrovským jezerem.
Ačkoliv za mě není mnoho, co bych vytkl, tak tím největším problémem zůstává doprava a vzdálenosti. Všechno zde bylo od sebe strašně vzdálené a bez auta to byl vskutku problém. Například nejbližší supermarket byl od mého apartmánu vzdálen něco málo přes tři kilometry a chodník k němu sice vedl, ale hned vedle dálnice. Cestu jsem párkrát absolvoval a jen tak na ni nezapomenu.
Pravda, autobusová doprava tu sice fungovala, nicméně přes léto byla značně omezená a kolikrát bylo výhodnější jít pěšky.
Druhým velkým problémem bylo počasí. Panovalo zde strašné vedro a dusno. Každý den, i přes noc tu mohlo být 30-40 °C. Bylo mi řečeno, že koupat v jezeře se tu hodí už na přelomu února a března. Sníh je tu prý vzácností.
víceméně