Korintský záliv jen pár metrů od školy
Překvapivě vysoká kvalita výuky
Jídlo třikrát denně zdarma a 50% příspěvek na ubytování
Ve škole kvalitní vybavení i připojení k internetu
Studentská karta zajišťuje slevy na jízdné a telefon a většinu muzeí/památek zdarma
Vstřícní vyučující i administrativní pracovníci
Škola i (první) hotel v centru města
Přímé vlakové spojení přes Atény až na letiště
Dobrá úroveň angličtiny všude tam, kde ji potřebujete (škola, studenti, služby - i v malém krámku se suvenýry ve Starém Korintu nebo v hospodě u Mykén)
Kromě Korintu jsou další fakulty v Tripoli (i rektorát), Spartě a Kalamatě, takže už tak malý počet zahraničních studentů se nemůže pravidelně setkávat
Musíte si najít vlastní aktivity, protože Řeky (i když spousta umí dobře anglicky a jsou velmi přátelští) na nic moc jiného než vysedávání v kavárnách neužije
Klimatizace vám může způsobit nepříjemný zánět nosohltanu - nejen že se s ní všude chladí v létě, ale i topí v zimě, takže pořád dýcháte ten suchý vzduch s dodatečnou dávkou bakterií
Internet na obou hotelích (koleje neexistují) byl velmi nestabilní
Absence podobného systému jako je idos.cz a obecně špatná dostupnost informací o veřejné dopravě v angličtině
V Korintu, na samém rozhraní Peloponéského poloostrova a zbytku Řecka, se nachází Department of Social and Educational Policy (kde jsem během dvou semestrů vystudoval většinu pedagogických předmětů oboru Učitelství Informatiky). Je tu ještě Department of Political Science and International Relations, vzdálen asi jeden kilometr, a mezi nimi najdete Korinthos Hotel. Jeho jídelna funguje během školního roku (kdy je málo turistů) jako menza pro studenty. Ti v Korintu buď bydlí na privátě nebo dojíždějí až z Atén, protože koleje neexistují. Výuky jsem se ve většině předmětů účastnil, ve zbytku jsem vypracovával samostatné práce. Vyučující mluvili napůl anglicky a napůl řecky, u starších studentů víc anglicky, u mladších víc řecky. To bylo moc fajn, protože jsem nebyl zavalen zbytečně velkým množstvím informací, jak na přednáškách v Česku, a navíc jsem se během přestávek na řečtinu mohl zamyslet nad tím, co bylo řečeno a udělat si poznámky. Jak asi tušíte, vztahy mezi vyučujícími a studenty byly jižansky vřelejší, než na co jsme zvyklí z českých luhů a hájů.
Důležitá informace je, že během prvního semestru jsem byl v Korintu jediný Erasmus student. To mě sice trochu zklamalo, ale na mém prvním Erasmu ve Finsku o dva roky dříve to bylo naopak, takže jsem se s radostí jal zapadat mezi řecké studenty. S několika jsem navázal velmi příjemný přátelský vztah a navíc jsem se přes jednu studentku dostal do soukromé jazykové školy, kde jsem byl téměř adoptován rodinou provozující a vlastnící tuto školu. Často jsem je ve škole navštěvoval a účastnil se výuky, poléčil jim počítače a několikrát mě pozvali i k sobě domů. Jednou jsem s nimi dokonce sklízel jejich úrodu oliv. Tři výlety do Atén (konference o vzdálené výuce, přehlídka antických řeckých válečníků a válečné taktiky, výlet s nejaktivnější kamarádkou), posilovna, cyklovýlet do řeckého kláštera Moni Osiou Patapiou, třítýdenní návrat do Česka na Vánoce a to bylo v zimním semestru tak všechno.
Druhý semestr dorazilo dalších pět Erasmus studentů, tři z Litvy a dvě Slovenky. Přestěhoval jsem se do druhého hotelu Prime Isthmus Hotel, který nám univerzita nabídla v podstatě zdarma (zpětně jsme dostali 200€ za měsíc, což byla taky cena toho hotelu) a bydlel v něm spolu s ostatními Erasmus studenty. Ti si taky nakoupili kola, jako já na začátku prvního semestru, a denně jsme dojížděli šest kilometrů do Korintu (12 km denně, takže za celou dobu jsme najezdili cca 1500 km). Má studia pokračovala stejně jako v prvním semestru, ale ostatní Erasmáci neměli tolik předmětů, dost se nudili a byli celkově méně spokojeni. Navíc nám do hotelu na měsíc nastěhovali 150 uprchlíků (syrské rodiny s dětmi), se kterými naštěstí nebyl žádný větší problém, ani nebyli hlučnější než Řekové, akorát zaplnili celý hotel nelibým závanem několik týdnů nepraného oblečení, který odešel až s nimi na začátku dubna. Palác Akropolis, výlet na Krétu s 600 Erasmáky z celého Řecka, kde jsem potkal i dalších dvanáct dočasně řeckých Čechů a jednoho bývalého dočasně českého Řeka, který nás ve volném dni vzal do horské vesnice Zoniana (veřejným tajemstvím je, že je to jeden z největších producentů marihuany v Řecku), přednáška od polské doktorandky z Katowic, Sparta a Mystras s českou studentkou, Mykény a Starý Korint s maminkou a bratrem, odevzdání poslední seminárky a hurá do Patras za novými indickými přáteli z Kréty, Soluň se zde náhodně potkanou Američankou a Irem a nakonec tři dny v Istanbulu (příjezd ráno 28. 6. - večer tohoto dne 45 mrtvých na Atatürkově letišti). Hagia Sofia a modrá mešita s náhodně potkanými středočechy - počítejte s tím, že když chcete jít do mešity v kraťasech, tak to nejde a stejně jako nedostatečně zahalené ženy dostanete slušivou dlouhou sukni ;-)
Řecko jednou větou: Díky za každé sychravé ráno, Česko. V Řecku je skoro pořád pěkně. Až moc. Člověka to do ničeho nenutí a vyplývá z toho Řecká flegmatická mentalita. Pokud jste vyrostli na starém dobrém středo-severo-západo-evropském stresu, tak vám ten náš hektický životní styl začne dřív nebo později chybět. Dovolená v Řecku je fajn, jeden semestr studií taky, ale po dvou řeckých semestrech jsem ještě nikdy nebyl tak hrdý na to, že jsem Čech :-)
víceméně