University of New South Wales (UNSW) v australském Sydney patří mezi 100 předních světových univerzit. V rámci postgraduálního studia jsem byla přijata do výzkumného programu Research Practicum, který je pro zahraniční studenty cenově velmi dostupný (za poplatek 1 000 dolarů/semestr), přitom nabízí možnost široce se zapojit do studijního plánu. UTB nemá se školou podepsanou bilaterální smlouvu, přesto je UNSW otevřena akceptovat jakéhokoliv studenta, za kterého se zaručí jím zvolený supervisor působící na UNSW. Mým garantem se stali hned dva pedagogové, oba z oddělení School of the Arts and Media (SAM), ale nápomocno mi bylo více pedagogů, kteří mě postupně propojili s celou řadou osobností, které jsem začlenila do svého výzkumu. Vyřídit přijetí trvalo téměř rok, ale po schválení jsem odjížděla do Sydney za necelý měsíc.
V rámci programu Research Practicum jsem se mohla zařadit do celé škály aktivit. Účastnila jsem se pravidelných doktorandských seminářů pořádaných SAM, kde jsme živě konzultovali různé aspekty postgraduálního studia. UNSW klade velký důraz na publikační činnost, takže po úspěšném absolvování dvou online kurzů jsem mohla nastoupit také do semináře psaní odborných textů. UNSW má skvěle propracovaný systém pravidelných pondělních newsletterů, kde jsme byli informováni o různých workshopech, přednáškách, uměleckých projektech, koncertech atd., kterých jsme se mohli automaticky účastnit. UNSW spolupracuje s velkým množstvím zahraničních univerzit, takže jsem mohla jít i na odborné přednášky a hlavně navazující workshopy s předními osobnostmi sociologie, literatury (například s Anne Enright, držitelkou Man Bookerovy ceny), filmu nebo médií. Zajímavostí bylo, že i přes poměrně konzervativně nastavené postupy vědecké práce zvala univerzita hodně inovativní odborníky, kteří studenty motivovali k překračování vžitého, například metodologie vědeckého výzkumu. Takovýto přístup byl velmi osvěžující a motivující. Pravidla pro psaní postgraduálního projektu jsou na UNSW totiž velmi přísná, náročná a pevně svázaná. Na prvním místě je etika práce, respekt k osobám v projektu zaangažovaným, nutností je publikování (nejlépe dílčích kapitol disertace), dokonalá práce se zdroji, literaturou, a to vše si musí být student schopen pravidelně obhájit nejenom na častých schůzkách se svým supervizorem, ale také před etickou komisí. Od prvního dne musí student psát a části práce pravidelně odevzdávat k posouzení.
Jinak samotný pedagogický přístup ke studentům je ohromující, studentům vycházejí velmi vstříc, například co se týká témat, která chtějí a potřebují probírat. Charakteristická je diskuse, která často začíná už dvě hodiny předem neformálním setkáním na brunchi, který se prolne do přednášky, opět vedené formou diskuse. Na SAM panovala vždy velmi přátelská atmosféra, která byla zřejmě dána i malou skupinou postgraduálních studentů. Větší část tvořili rodilí Australani, UNSW ale přijímá na kompletní postgraduální studium i zahraniční studenty, kterým poskytuje víceleté stipendium (mí spolužáci a spolužačky byli z Íránu, Číny, Bangladéše nebo Indonésie), čímž nám, studentům poskytli cennou diskusní platformu o situaci ve světě.
Absolutní předností univerzity je její knihovna, do které mám přístup i po návratu do ČR. Rozsah předplacených služeb je tak velkorysý, že vedle online přístupů k odborným článkům, k naskenovaným knihám, mohu sledovat i dokumentární filmy, které potřebuji pro svou disertační práci.
Důležité je také zmínit postavení univerzity v širším kontextu. I díky jejímu propojení s různými institucemi jsem byla mimořádně přijata do čtyřměsíčního workshopu Art Gallery of New South Wales (AGNSW), kde jsem po boku profesorek filosofie, filmařek, umělkyň, kurátorek a aktivistek pracovala na kreativním projektu konceptualistky Alex Martinis Roe zabývajícím se feminismem v současném světě, který ústil do veřejného uměleckého salonu prezentovaného přímo v AGNSW.
A ještě něco k samotnému životu v Austrálii, který je nesmírně drahý. Se studentskými vízy sice získává člověk automaticky pracovní povolení na 20 hodin týdně, ale s ohledem na můj časově náročný výzkum jsem na to ani nemohla pomyslet. Mnohem snazší po mě bylo pracovat v noci pro mé české klienty. Náklady na život ale šly snížit. Člověk si mohl pronajmout sdílený byt nebo pokoj, řetězec Harris Farm nabízel „nedokonalé ovoce a zeleninu“, které doma za den dozrálo, základní vybavení do kuchyně se dalo pořídit za pár dolarů. Dobře šel využívat i systém městské dopravy, který nabízel levnější dopravu mimo špičku a řadu dalších výhod. Pokud se člověk nepotřeboval přepravit do jiných australských měst na konkrétní datum, daly se vychytat velmi levné letenky v řádu desítek dolarů.
Austrálie mě překvapila svou srdečností a pozitivním přístupem k životu, velkou ohleduplností k sobě navzájem, laskavostí a silným komunitním cítěním.
V neposlední řadě je nutné zmínit australskou přírodu a vůbec kvalitu života. Kosmopolitní čtyřmilionové Sydney se rozkládá na pobřeží, díky nesmírné členitosti terénu je téměř nemožné nevidět z oken domu oceán nebo k němu za chvíli nedojít. Podzim ani zima nepůsobí nevlídně, zvlášť proto, že je příroda stále zelená, Australané se koupou a surfují i v 10 °C a na palmě u domu vysedávají za každého počasí pestrobarevní papoušci. Hlavní kampus UNSW s knihovnou a oddělením SAM se nachází v části Randwick, jen kousek od oblíbeného treku Bondi to Coogee mezi plážemi, takže představuje další dobrý důvod, proč se na UNSW pokusit dostat.
víceméně